Poslední zápas jsme odehráli na půdě Chabařovic, kde jsme čekali dramatický souboj obzvláště po té, co Trmice získali v Neštěmicích 3 body a dostali se před nás. Titul jsme opravdu chtěli, v Sebuzíně jsme ho získali naposledy před 34 lety. Zápas v Chabařovicích začal tak, jak jsme si soupeře pamatovali. Drželi hodně balon a byli neustále v pohybu, což nám na jejich letišti moc nevyhovovalo. První velkou šanci spálil Petr Burgr, který po přihrávce od Radka Jakubce střílel do protipohybu golmana, avšak byl vychytán. V 16. Minutě vybojoval penaltu Jan Ehl. Na puntík si balon postavil Michal Horák a poslal nás do vedení. Soupeř měl v prvním poločase více ze hry a též pár vyložených šancí, které zlikvidoval v životní formě chytající Vít Sláma. Krátce po začátku druhé půle se k přímému volnému kopu z vápna postavil Jan Kolátor, a trefil břevno. Balon se ještě odrazil k Petru Burgrovi, který hlavou dorážel, ale gólman domácích opět čaroval. Následně se ke slovu dostali domácí a vytvořili si v krátké době několik šancí, které zlikvidoval Vít Sláma. V 64. minutě Petr Kolátor provedl slalom ve vápně domácích a následně našel Jana Ehla, který poslal balon do branky a vedli jsme 2:0. Euforii nám trochu zkazili domácí, kteří v 82. minutě snížili. Poté Vít Sláma doháněl soupeře k zoufalství, jelikož ukázal několik neskutečných zákroků, kterými soupeřovo šance zneškodnil. Nebál bych se ho označit za muže zápasu a díky němu vše odpadlo tak, jak dopadlo. Obrovskou šanci měl v závěru Jan Kolátor, který dostal balon za záda golmana a šel slavit, balon se však otřel o tyč. Po posledním hvizdu už vypukla neskutečná radost a my jsme mohli zvednout vytoužený pohár. Při cestě zpět jsme odpálili 3 Klausovy v autech, vyřvali polovinu hlasivek a v Sebuzíně na hřišti jsme obětovali 4 sudy piva, kolem 20 litrů zelené a slavilo se až do rána. V srpnu se opět uvidíme, tentokrát s novými soupeři.
